Facebook CamperKids
Instagram CamperKids

Po kempech na Sardinii s dětmi

Po kempech na Sardinii jsme s dětmi cestovali 17 dní a za tu dobu jsme ostrov objeli pohodlně kolem dokola. Níže na vás čeká popis šesti kempů, které jsme navštívili. K tomu u každého kempu najdete popis míst, která jsme navštívili v okolí včetně našeho subjektivního hodnocení dané lokality. 

Pozornému čtenáři neunikne ani pár tipů jak neudělat stejné chyby, kterými jsme si pobyt zpestřili my.

Jak se na Sardinii dostat?

Sardinie je ostrov a tak mi dává smysl věnovat krátký popis i cestě. V podstatě existují dva způsoby jak se na ostrov dostat. Před cestou je dobré si ujasnit, jestli na místě chcete mít vlastní auto, nebo jestli si na ostrově auto vypůjčíte. Případně zda se obejdete úplně bez auta. Na Sardinii je možné zvolit cestu jak trajektem z Livorna, tak letecky a to dokonce přímým spojem z Prahy. 

Letecky

Na Sardinii najdete celkem tři mezinárodní letiště – Algehro, Olbia a Cagliari. Poslední dvě jmenovaná mají přímé spojení s Prahou, Alghero může zase nabídnout Bratislavu a Vídeň. Na Sardinii potom můžete využít některou z autopůjčoven a to jak k půjčení auta obytného, tak osobního.

Trajektem

Ranní výhled z kajutyPokud chcete po Sardinii jezdit vlastním autem, nezbyde Vám nic jiného, než využít trajekt. Přístavních měst na Sardinii je hned několik – Olbia, Porto Torres, Santa Teresa di Gallura a Cagliari. Většina Evropanů používá trajekt mezi městy Livorno a Olbia. Loď na této trase zpravidla vyráží později večer a do Olbia připlouvá ráno kolem sedmé hodiny, takže jednak nepřijdete o žádný den dovolené a jednak se cestou možná i vyspíte. Lístky rezervujeme přes vyhledávač, který nám vždy našel nejlepší cenu a někdy dokonce poradil alternativní trasu, která vycházela časově nebo finančně lépe. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit rezervaci kajuty. Zároveň si myslím, že tady nemá příliš smysl připlácet za kajutu s výhledem, protože stejně je po většinu cesty venku tma a výhled si tak užijete jen chvilku ráno.

Trajekt z Livorna ale zdaleka není jediná možná cesta na Sardinii. Na ostrov se dá dostat také například z Barcelony, Marseille, nebo Janova. A pokud máte na svoji cestu více času, nabízí se i pěkná okružní jízda Korsika – Sardinie – Sicílie a následně po pevnině zpět na sever.

Silnice na Sardinii, aneb co vás s obytňákem (ne)překvapí

Silnic na Sardinii se není potřeba obávat ani s karavanem, jsou na ostrovní poměry široké a v celkem dobré kondici. Pokud někde narazíte na značku zákazu vjezdu s karavanem/obytným autem, doporučuji ji uposlechnout i za cenu otáčení a prodloužení cesty. Značka tam je pro vaše dobro – některé takto označené úseky jsem projel bez karavanu a byl jsem opravdu rád, že jsem se zapřaženým karavanem zvolil jinou cestu – bylo to tam opravdu úzké a zatáčky byly fakt dělané spíš na kratší osobáky. 

Na některých místech je zákaz vjezdu do měst jen pro autobusy a náklaďáky. Pokud máte větší auto, nebo soupravu, doporučuju zvolit objízdnou trasu spolu s autobusy. Dvakrát jsem to neudělal, vždy jsem nakonec projel, ale celou cestu jsem si v duchu říkal nepublikovatelná slova a občas se i zapotil. Na tyhle značky narazíte, pokud zavítáte do vnitrozemí kde není moc turistických atrakcí. Pokud se pohybujete v turisticky atraktivních místech, tak na zákazové značce bude i obytné auto a karavan.

Kemp Cala Ginepro

Kemp

V kempu Cala Ginepro trávíme tři dny a máme tak možnost ho poznat celkem důkladně. Díky ne zcela šťastnému výběru místa poblíž restaurace také důkladně poznáváme repertoár večerního programu. Každý večer tu frčí dětská disko, po ní následuje program pro teenagery a zakončuje to produkce pro dospělé. Vše tak nahlas, aby to přehlušilo i obdobné vysílání z vedlejšího kempu. Spát se u toho moc nedá. Z tohoto pohledu bych doporučil výběr místa v zadní části kempu, dále od recepce, dětského hřiště, pódia a všech těchhle hlučných šašáren.

Pláže a moře u kempu

Z kempu vedou celkem tři vstupy na tři různé pláže přiléhající ke kempu. První vstup, nejblíž od recepce, vede na písečnou pláž s lehátky, které náleží ke kempu a hosté je můžou za poplatek využít. Na této pláži probíhají i animační programy, konkrétně jsme byli svědky jakéhosi cvičení ve vodě s doprovodnou hudbou. Podle velké účasti soudím, že o to je zájem. Nás to nicméně motivovalo pokračovat ke vstupu na druhou pláž

Druhý vstup najdete ve stanové části kempu a dovede vás na útesy. S malými dětmi jsme o balancování na útesech nestáli, pokračovali jsme tedy ke vstupu na třetí pláž, která se nachází v zadní části kempu za fotbalovým hřištěm. 

Branka za fotbalovým hřištěm vede na dlouhou písečnou pláž bez lehátek, kde jsme nakonec zakotvili. Vstup do vody je tu pozvolný a dělají se tu lehce větší vlny. O nic nebezpečného se ale nejedná. V kempovém obchůdku tedy pořizujeme body surf a užíváme si houpání a ježdění na vlnách.

Společným neduhem všech tří pláží je přítomnost řas ve vodě. A to v takovém množství, že se naše holky těší kdy už půjdeme do toho čokoládového moře. Voda je opravdu zbarvená dost do hnědočerna. Při samotném koupání nám řasy nevadí, ale smýt je ve sprše po celém dni koupání chce opravdu důkladnou práci. Obzvlášť za plavkama se ty potvory drží zuby nehty.

V okolí kempu Cala Ginepro:

Pláž Berchida

Abychom se alespoň jeden den vyhnuli vymývání řas z každého našeho záhybu (a že jich v našem věku máme), vyrážíme na vyhlášenou pláž jménem Berchida, na které je asi největší lákadlo bílý písek. Placené parkoviště má téměř neomezenou kapacitu a je zde i mnoho míst pro obytná auta. Soudě podle pokroucených markýz na několika autech tu umí i slušně fouknout, takže doporučuji buď pořádně kotvit, nebo raději při nepřítomnosti markýzu zarolovat.

Kapacita parkoviště se promítá do poměrně velké obsazenosti pláže. Čtyři až pět řad ručníků je zde naprosto běžným jevem, vzdálenosti mezi stanovišti jednotlivých rekreantů nejsou kolikrát zrovna komfortní. Nicméně moře tu je klidné, vstup pozvolný a písek nabízí spoustu možností k tvoření, takže zůstáváme celý den.

Mezi pláží a parkovištěm je jeden foodtruck s jídlem a stánek s kafem, zmrzlinou a drobnostmi k zakousnutí. U foodtrucku je i zahrádka se stolečky, ale my volíme takeaway, které si odnáším na ručník. Jídlo je překvapivě dobré a dokonce nám ho dají na talířích, takže na ručníku jíme z porcelánu a ti zdatnější z nás dokonce příborem.

Kemp Cala Gonone Camping Sardinia

Příjezd do kempu Cala Gonone máme zpestřený díky ceduli, kterou si mylně vykládáme jako navigační a odbočujeme o jednu odbočku dřív. Celý kemp tak objíždíme zhora a když jsme už na dohled od brány, zjišťujeme, že díky parkujícím autům k bráně neprojedeme. Paráda. Zuzka vystupuje, organizuje dopravu za mnou a já s naší dvanáctimetrovou soupravou couvám asi 300 metrů úzkýma uličkama. Tyvado, těším se na vestavbu! Na naši obhajobu musím ještě dodat, že tu ceduli evidentně špatně chápe víc lidí, protože většina lidí přijíždí právě touhle pekelnou uličkou. Na rozdíl od nás se ale se svýma obytňákama vejdou. Poučení tedy zní: Při příjezdu do kempu věřte navigaci!

V kempu máme místo v části, která sousedí s hlavní silnicí, ale říkáme si, že tady v noci stejně nebude žádný provoz – jde o slepou oblast. Haha, po druhé hodině ráno hromadně odjíždějí zaměstnanci barů, někteří mají dost hlučné motorky. Do toho občas náklaďák, kterému kopec kolem kempu taky dává slušně zabrat. Tady rozhodně doporučuju místa dál od silnice, ideálně v části pod bazénem, která sousedí s obytnou částí města.

V kempu Cala Gonone není obchod, najdete tu jen bar s pizzerií. Pizzu jsme tu měli jen jednou a byli jsme spokojení. Akorát jsem u holek na baru neuspěl s angličtinou ani němčinou.. aspoň jsem zjistil, že pizzu chci “supito” a taky mě to namotivovalo začít se učit italštinu na Duolingo. Bohaté možnosti nákupů se nabízí v docházkové vzdálenosti ve městě.

V okolí kempu Cala Gonone Camping Sardinia:

Pláž Spiaggia di Cartoe

Na pláž Spiaggia di Cartoe jsme se dostali víceméně náhodou a byla by velká škoda, kdybychom ji vynechali. Písčitá pláž obklopená skálami nabízí zajímavé možnosti pro šnorchlování včetně podmořského tunelu v útesu. Do něj jsme se tedy vplavat neodvážili a ani jsme neviděli, že by do něj někdo plaval, ale i jen na koukání je to hezký zážitek. Dál od břehu jsou pak k vidění kromě ryb i ježci. U břehu na ně člověk ale nenarazí. 

Kousek od pláže je parkoviště, kde je striktní zákaz “kempování jakéhokoli druhu”. Příjezd pro obytňáky zakázaný není, ale je potřeba být připraven na nelehké vyhýbání s protijedoucími auty, obzvlášť poslední asi dva kilometry jsou poměrně úzké a ke konci se cesta mění na prašnou. Pokud jedete osobákem, můžete to vzít od kempu zkratkou přes město a hory překonat průsmykem, ale obytňákem doporučuju to objet po hlavním tahu tunelem skrz hory – jinudy byste narazili na zákaz vjezdu obytňáků a za sebe můžu říct, že je tam oprávněně.

Ristorante Snoopy

Protože se většinou zdržujeme spíš mimo město, rozhodli jsme se užít si Cala Gonone a využít široké nabídky služeb. Parkujeme na placeném parkovišti Parcheggio del lungomare Palmasera, u kterého je i bohatě vybavené hřiště. Toho si naštěstí holky nevšimly, tak můžeme pokračovat po promenádě podél moře směrem k přístavu. 

Jako první hledáme restauraci na večeři, ideálně s posezením venku s výhledem na moře a hlavně ve stínu. Naše kriteria splňuje až Ristorante Snoopy, která má jako jediná celou zahrádku ve stínu a poměrně dost volných stolů. Je přeci jen ještě brzo, tady je zvykem večeřet nejdřív v osm. Sedáme si ke stolu nejblíž k moři, děti baví výhled, nás kromě výhledu baví i nezvyklý klid, který panuje u našeho stolu. Jídlo je výborné, obsluha milá, takže se sem vracíme i druhý den a i na podruhé vše klapne bez jakýchkoli zádrhelů.

Zmrzlinárna Gelateria Fancello

Protože se nám povedlo dát si přímo na promenádě zmrzlinu, která nebyla na místní poměry zas tak dobrá, hodím sem doporučení i na zmrzlinárnu, kde jsme naopak spokoeni byli na maximum. Z promenády není Gelateria Fancello příliš vidět, protože je umístěná v suterénu a člověk k ní musí sejít pár schodů dolů. Za tu námahu to ale rozhodně stojí. Výběr i chuť jsou grandiózní. Dokonce mají i bezlaktózovou verzi pistáciové. Sem si určitě zajděte, když budete mít cestu kolem.

Pláž Cala Luna

Musíme zajet na pláž Cala Luna, že bez toho to prý nejde. Problém je, že k ní je přístup jen po moři a na paddleboard je to trošku daleko. Domlouváme se, že si půjčíme člun a objedeme i nějaké další pláže, když zbyde čas.

Jak si zajistit odvoz

Obcházím obchody, kde nabízejí pronájem člunů. Vše je vybookované na čtyři až šest dní dopředu. Stejnou informaci dostávám i ve stánku v kempu. To se nám úplně nehodí do plánu. Večer se tedy vydávám do přístavu, kde je asi patnáct stánků různých společností a zjišťuji, že by se dal pronajmout člun už na zítřek, nebo pozítří. Ceny se pohybují v rozmezí 220-300 EUR na den plus projetý benzín (prý 30-40 EUR). Čekal jsem, že cena bude do stovky, takže náš plán rychle přehodnocujeme a nakonec domlouvám na druhý den lodní bus na Cala Lunu za 25 EUR pro celou rodinu. Nekupuju nic dopředu, stačí prý přijít cca půl hodiny před odjezdem a koupit lístek. Když bude moc lidí, vyšlou další loď.

Loď jezdí každou hodinu, takže ráno vycházíme prostě ve chvíli, kdy nám to vyjde a případné čekání si kdyžtak zkrátíme zmrzlinou. Přicházíme pět minut před jedenáctou, takže mastím do stánku koupit lístek a zjišťuju, že se na loď vejdeme. Rychlým krokem se přesouváme na molo, kde nastupujeme na loď San Marco a během chvíle vyplouváme vstříc Cala Luna. Chytli jsme jednu z pomalejších lodí z flotily, takže cesta trvá asi půl hodiny. Je ale na co koukat, vítr krásně fouká a nevolno se nám dělá jen trošku:) 

Na pláži

Loď nás vyhazuje na hlavní části pláže, ale my víme, že chceme být u jeskyní. Jdeme proto hned doprava a vydáváme se přes kameny k jeskyňové části pláže. Nakonec ale volíme cestu mořem – vlny moc nejsou a dospělému je voda maximálně po prsa. Jednak je příjemné se zchladit a jednak je cesta mořem dobrodružné zpestření pro holky. 

Jeskyně vytvářejí dostatek stínu, ale my s sebou pro jistotu táhneme i slunečník, který nakonec na pár hodin i použijeme, abychom mohli být blíž u moře. V rámci úspor jsme si nevzali věci na šnorchlování a vypadá to, že by tu asi něco i vidět šlo. Jinak na Cala Luna platí, že čím dál člověk jde od hlavní pláže, tím méně lidí kolem sebe má. Hlavní pláž je vyloženě narvaná. Možná je to i tím, že u ní je stánek s občerstvení, který jsme ale objevili až chvíli před odplutím a už jsme ho nestihli navštívit.

Odjezd zpět

Co se týká času odjezdu, tak ten si člověk nemusí rezervovat dopředu. Prostě přijde k lodi, nalodí se a odjede. Je dobré si důkladně pročíst lodní lístek, aby se vám nestalo, že budete marně čekat na stejnou loď, která vás sem přivezla. Lodě se mění během dne, stejný zůstává jen čas (naše loď odjížděla vždy v půl). My jsme se takhle při čekání na loď San Marco v klidu koupali vedle lodi Tio Pepe, která ale k našemu překvapení byla tou, na kterou jsme měli nasednout. No, tak zase za hodinu, to už budeme moudřejší.

Kemp Ortus de Mari

Kemp Ortus de Mari je mi sympatický tím, že je poměrně malý. Máme štěstí, že je volný pitch ve stínu. Zhruba polovina míst dostupných pro obytňáky příliš stínu nemá. Stanová místa v zadní části kempu jsou ale ve stínu všechna. 

V kempu není obchod, jen malý bar s nabídkou pití a menších jídel z polotovarů. Na ráno jde objednat houska a croisant. Cestou na pláž jde pořídit ovoce ve stánku v zatáčce. Na nákupy jezdíme do Bugerru, kde jsou sice jen menší obchody, ale co potřebujeme, to seženeme.

Pro pizzu si jezdíme do restaurace Bora Bora s krásným výhledem. Sice tu nikdo nemluví anglicky, ale přistihuju se, že mi vlastně vyhovuje víc tahle (ne)domluva, než když vše vyřídím jednoduše. Člověk má to jídlo víc zasloužené.

V okolí kempu Ortus de Mari:

Pláž Dido Beach

Z kempu Ortus de Mari je to autem na pláž asi dvě minuty. Někteří to jezdí i na kole, ale my jednak kolo nemáme a hlavně s sebou taháme nespočet tašek s bábovičkama a dalším podobně nepostradatelným arzenálem. Parkujeme hned z kraje placeného parkoviště, které se táhne podél celé pláže. Platíme 4 EUR za celodenní parkování a přesouváme se hned první písečnou uličkou na pláž. Pláž je celá písečná, stejně tak dno. Ke koukání pod vodou toho tady moc není, ale celý den se tu zvedají vlny a my si tak užíváme poježdění jak na body surfech, tak na paddleboardu. Je fajn, že u břehu už vlny ztrácí na síle, takže pro koupání prcků je to taky použitelné. Klidnější moře je na druhé straně od místního DIDO Beach baru (směrem na Buggerru), tam je dno pozvolné a pokud příliš nefouká, moře je tam klidné.

Dido Beach Bar

Co rozhodně musím vypíchnout je jídlo v DIDO Beach baru – jejich burgeru se nemůžeme nabažit a chodíme si pro něj každý den. Na pohled sice celozrnná houska příliš nenadchne, ale chuť je fakt dobrá. Dokonce do burgeru dávají i zeleninu, což ve zdejších končinách není úplně pravidlem. Jako bonus je vstřícná a milá obsluha. Když tam jdu pro jídlo třetí den, barman si už klepe na hodinky, že mám zpoždění a rovnou diktuje moji klasickou objednávku kolegovi, aniž bych musel cokoli říkat:)

Tip na závěr

Pokud nechcete platit za parkování, můžete auto nechat před poslední zatáčkou v borovém háji. Je tam místo na cca 15 aut a když nebudete vyspávat tak dlouho jako my, místo tam najdete.

Kemp Camping | Glamping | Village Torre del Porticciolo

Začnu pozitivníma věcma a to hlavně faktem, že kemp je fakt pěkně udržovaný, pitche nejsou nalepené jeden na druhém a celý kemp je ve stínu borového háje. Na pohled a na bydlení příjemné místo. Nevím čím to je, ale kemp byl v době našeho pobytu extrémně tichý, přestože byl téměř plný. Ráno kolem nás bylo naprosté ticho, na to nejsme zvyklí. 

Dalším pozitivem je, že pódium, kde se odehrává večerní program je od obytné části kempu docela daleko a je odděleno budovou. V kombinaci s rozumně nastavenou hlasitostí večerní produkce to znamenalo, že se dalo usnout i když v kempu probíhal program. Na to také nejsme zvyklí.

Negativ se nám tu ale sešlo také dost. Hned po příjezdu zjišťujeme, že se při nákupech v kempu dá platit jen jejich magnetickou kartou, která ale nejde nabít platební kartou a musí se nabít hotovostí. Pro tento účel stojí příhodně hned u baru bankomat sítě Euronet, který vám za výběr naúčtuje 5 EUR poplatek. Paráda.

Po zaparkování karavanu jdeme do bazénu, kde zjišťujeme povinnost mít koupací čepici. Mám za pět EUR nabitou magickou kartu, takže utíkám do obchodu, kde za krásných 4 EUR/kus kupuju tři slušivé čepičky, aby se holky mohly s jedním z nás vykoupat. Když to řeknu mírně, tak s tímhle způsobem výběru peněz od hostů nesouzním. Spíš mě se*e.

Celý kemp je dost organizovaný a to až do té míry, že pro připojení a odpojení elektřiny musí člověku asistovat zaměstnanec s klíčem od elektrické skříňky. Samo o sobě by to nebyl zas takový problém, kdyby při našem odjezdu pán s kouzelným klíčem nepřijel až po dvou urgencích a padesáti minutách čekání. Tohle se nepovedlo.

V okolí kempu Camping | Glamping | Village Torre del Porticciolo:

Pláž Spiaggia Torre del Porticciolo

Hlavní výhodou pláže je fakt, že vypadá dobře na fotkách a že i když je okolní moře poměrně dost rozbouřené, tak u pláže je díky zátoce celkem klidné. Nám se tu moc nelíbilo a to hlavně proto, že pláž se převážně kamenitá, v moři jsou na dně větší oblé kameny, po kterých nohy celkem kloužou. Pro děti to ideální není a neužívali jsme si to ani my dospělí. Zároveň není pláž příliš velká a v době naší návštěvy byla celkem plná. Vyšli jsme si tu na výlet ke kamenné věži nad pláží a pokochali se tak výhledem na moře narážející na útesy pod námi. Vyšlápli jsme tam v žabkách, ale rozhodně můžu doporučit pevnější obuv. Kolem nás chodili lidi i v teniskách a to byla rozhodně bezpečnější volba.

Na pláži je malé občerstvení, kde seženete obloženou housku i nějaké pití. Inzerovanou pizzu ani toust však neměli. Asi vás už nepřekvapí, že magnetickou kartou tady nezaplatíte.

Pláž Spiaggia di Mugoni

Protože pláž u kempu nás příliš nenadchla, vyrážíme objevovat okolí. Do oka nám padla pláž Spaggia di Mugoni, která leží necelých deset minut jízdy autem od kempu. Na místě platíme celodenní parkovné, v pohodě parkujeme na poloprázdném parkovišti a vyrážíme na pláž. U vstupu na pláž je stoleček s cedulí CHECK-IN. Ten ignorujeme a jdeme si najít místo na pláži. 

Při příchodu na samotnou pláž se zarazíme. Nejen, že není k hnutí na pláži, ale dokonce i ve vodě stojí doslova jeden člověk vedle druhého. Je tam tak plno, že kdyby si některý z postávajících chtěl zaplavat, musel by si nejprve zjednat uličku, aby vůbec měl kde plavat. Hnůj. Takže jdeme pěkně kolem CEHCK-IN stolečku zpět k autu a vymýšlíme náhradní plán. Vyrážíme naslepo autem a cestou hledáme možnosti v mapě. Nakonec volíme nedalekou Spaggia di Porto Ferro.

Pláž Spiaggia di Porto Ferro

Parkoviště k pláži je nahoře u hlavní silnice. Odtud je to k samotné pláži ještě celkem dálka, ale naštěstí se dá autem zajet až téměř k pláži, kde je menší plácek, na kterém jde na 15 minut zaparkovat. Z horního parkoviště se tak potom vrací sám řidič, což je snesitelné. Cesta mezi parkovištěm a pláží svoji šířkou vybízí k zaparkování, ale velmi doporučuji odvézt auto opravdu až nahoru – místní policie tu projíždí dost často a pokutují parkování kdekoli mimo označená parkoviště.

Pláž je tu písčitá, vstup do vody je poměrně prudký a v některých místech se dělají celkem velké vlny. Díky tomu tu najdete půjčovnu surfů i s instruktory. Tohle musíme někdy zkusit! Kromě půjčovny je tu ještě bar a restaurace, ve které si obstaráváme oběd. Sázka na burger tentokrát nevychází – dostáváme “burger” ve složení houska-hranolky-maso-houska. Bez zeleniny, bez omáčky, prostě jen tak. K tomu v tašce nacházíme poměrně dost pytlíčků s majonézou a kečupem, ale to nám dojem příliš nevylepšuje.

Kemp Village Saragosa

Po příjezdu do kempu se nás ujal ochotný mladík z recepce a na kole nám představil volná místa. No, neměl s tím moc práce, protože jsme vzali jedno z prvních míst, co nám ukázal. Prý “very quiet” místo hned v první linii, prakticky u vstupu na pláž a ve stínu.

Místo vypadalo opravdu tiché až do desíti(!) hodin večer, kdy začala dětská diskotéka. No nic, jsme tu stejně jen na pár dní a třeba bude disko jen občas. No, byla každý den a po ní následovalo ještě něco malinko horšího. Přirovnal bych to ke stand-upu, ale abych férový, jednalo se spíš o velmi nesmělou první zkoušku začínajícího komika. Tyhle noční výstupy, které končily kolem jedné hodiny ráno nám pobyt prodražily o nespočet drinků. Jak jinak to má člověk vydržet, že.

Pláž u kempu

Ráno si libujeme jak je u kempu prázdná pláž. Ta sice není velká a pár lidí tu je, ale jsou srocení téměř všichni na jednom místě. Nepochopitelné. Minimálně do doby, než jdu šnorchlovat a zjišťuju, že moře je v podstatě už od břehu plné ježků. Nenápadně jdu prozkoumat moře u největšího shluku slunečníků a světě div se – je u nich bezpečný průchod do moře a ježci tam začínají až v úrovni, kde člověk nedosáhne na dno. Potupně si tedy přibližujeme ručníky k hlavnímu uskupení ostatních a děláme, že tak jsme to chtěli od začátku. Ale jinak k pláži nemáme výhrady a trávíme tu zbytek našeho pobytu.

0 0 votes
Hodnocení článku
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi za komentářx